Ukončení smlouvy s UBS
S hořkou pachutí na patře musím konstatovat, že smlouva mezi MetLife a UBS skončila.
Podle informací z mých zdrojů, měli být lidé zapsaní v této pojistce informováni.
Končí tím jedna významná etapa mého života... A byla to teda jízda!!! Proto si dovolím jedno malé ohlédnutí...
Vždy jsem se staral o své kolegy. Začínalo to pomáháním s výcvikem, pokračovalo přes domlouvání prostor pro výcvik (některé z dohod stále fungují a využívá jich i přažská SPJ. Třeba že už jen málo lidí ví, kde byl začátek těchto dohod...) a toto měl být můj "majstrštuk".
Když jsem se v roce 2019 začal zajímat o pojišťovnictví, objevil jsem skupinový obchod a viděl jeho potenciál. Musel jsem se však vzdát mnoha milovaných "věcí". Jednou z těch nejtěžších bylo, vzdát se svého služebního psa "Sheriffa". Při mém odchodu od PČR znali mé plány jen dva lidé - můj budoucí ředitel Vítězslav Nevosad a velitel mjr. Richard Haas. Oběma tímto děkuji za podporu a pomoc.
Abych mohl vytvořit takovou pojistku, jako byla tato, musel jsem zvládnout víc, než se může zdát...
Po nástupu do pojišťovny jsem se musel během tří měsíců změnit z psovoda v pracovní "černé" uniformě na managera v obleku. Měl jsem kolem sebe ty nejlepší, od kterých jsem se mohl učit. V kanceláři a managerské akademii jsem měl vedle sebe kolegu, který vedl 10 let představenstvo významné banky. I on byl pro mne velkým vzorem a kromě skvělého kolegy a přítele jsem v něm měl i soupeře, s kterým jsem mohl měřit síly. Je to neuvěřitelný pragmatik od kterého byla radost se učit přístupu k lidem a čtení mezi řádky...
K tomu přičtěte skvělé lektory jak z oboru pojišťovnictví, tak i z managerské akademie - Petru, Tomáše a Téru...
Krom učení se, jak být úspěšným managerem jsem musel stále uzavírat smlouvy a do toho náborovat lidi, adaptovat nováčky, být k ruce zkušeným obchodníkům, atd.
Současně jsem neustále oslovoval klíčové osoby, které by mohli "něco" pro kolegy udělat. Tato cesta byla dlážděná (někdy dost nevybíravým) odmítáním. Až jsem se setkal se Zdeňkem Drexlerem, předsedou UBS. Ten se lišil v tom, že chtěl pro IZS opravdu zařídit něco nového. Po mnoha komplikacích, kterým nepřidal ani Covid a zákaz cestování či osobních setkání, se 12.2.2021 (se zpětnou platností od 1.2.2021) podařilo vytvořit něco neuvěřitelného. Historicky první smlouvu, která chránila členy UBS v době míru i války.
Zpětně bylo až úsměvné, že době míru se mi lidé smáli, proč chci na evropském území chránit v případě války. Po 24.2.2022 mi tito lidé vyčitali, že války zneužívám při propagaci pojištění. Tato pojistka totiž byla jedinečná i v tom, že se do ní mohli - né spíš museli - všichni hlásit sami. Nechtěl jsem lidem nic diktovat. Ačkoliv tlak k tomu byl značný...
Myšlenka byla jednoduchá. Ty sám se musíš rozmyslet a pochopit, proč je nutné mít něco jako zálohu mimo organizaci, kde pracuješ. Sám jsem mnohokrát viděl, jak byl odejit nepohodlný kolega způsoby, které by neměly být možné.
Pojistka měla na svém pozadí mnohem víc, než bylo vidět. Dokonce jsem si kvůli kolegům prosadil i snížení provize. To aby byla cena dostupnější.
Ty tři roky neustálé práce a vyjednávání mne zavedly k jednacímu stolu třeba i s naším současným prezidentem Petrem Pavlem.
Všem, kteří protli tuto mojí cestu,ať už jakýmkoliv způsobem, tímto děkuji.
I nadále se budu věnovat pojišťovnictví. Ve skupinovém pojištění stále vidím budouctnost trhu. O zdraví svých lidí by se mohl starat zaměstnavatel víc. Třeba tak, jako je tomu v západních zemích.
Poslední částí bych rád poděkoval mé ženě, Páje. Nikdy nesloužila. Nezná tu malinkatou dušičku, která je v člověku při každěm neštěstí, ktreré potká kolegy. Dost často nechápala, proč prostě musím pokračovat dál. Vždy mě však podporovala. Za to jí děkuji.