Životko a úrazovka - proč?

U PČR jsem hodně spolupracoval s bojaři (trenéři fyzické přípravy, sebeobrany a střelecké přípravy). Viděl jsem výcvik mnoha lidí... Většina chyb, které byly vidět, se stále opakovalo... Je jedno, kolik jsme tomu dali času, jaký trénink jsme zvolili. Zase se to opakovalo.

Když se v reálu něco stalo, reagovalo se velmi improvizovaně. Vzpomínám, jak vznikly prvosledové hlídky u nás. Lidem se tam prostě dala šichta do prvosledu. Vidím to jako dneska, když za mnou přišla holčina, "že na ní dnes vyšla řada". Neznala ovládání steyra, ani pohyb s dlouhou zbraní. Sušili jsme celé dopoledne...

Nic se nezměnilo. Výcvik byl vždy tak trošku stranou...

I to byl jeden z momentů, který mi běžel hlavou, když jsem opouštěl řady PČR. Tahle holčina je taky už v "céčku". Ku prospěchu jí musím přiznat, že se aspoň snažila. Měl jsem i kolegy, kteří nedělali ani to. Byli schopní jet na výjezd v pantoflích, či nechávali kompletní opasek v autě a šli ven... Takový jedinec je pak přímým ohrožením pro všechny!

Když to zjednoduším, tak pojistka je poslední obraný val bojovníka. Tam kde selže výcvik, tam musí nastoupit pojistka. Poslední, kdo ti něco dá, je ten, s kým máš uzavřenou platnou smlouvu! Historie se (na rozdíl od inspekce) neptá! Factor felicis je kur*a! Proto musím jet pořád dál. Když vstupuješ do některé ze složek, musíš mít uzavřenou pojistku na blbost a úrazovku! Tak to prostě je. Z toho důvodu je třeba dál ovlivňovat trh a pokračovat projektem "Strážník".